Vzpomínka na babičku a dědečka

5. 07. 2017 10:44:47
Tento článek se vymyká mému obvyklému stylu psaní. Možná se bude někomu zdát příliš naivní nebo patetický, ale takto jsem to cítila, když jsem ho psala... Chtěla jsem se na chvíli zastavit a zavzpomínat...

Můj dědeček se narodil v roce 1925, tedy v době, kterou si dnes už málokdo pamatuje. O jeho dětství toho moc nevím, ale vždycky jsem si ho představovala jako malého klučinu v košili a kraťasech s čepicí na hlavě, jako vystřiženého ze seriálu Bylo nás pět, který se s klukama honil po vesnici. Dědeček byl nejstarším ze tří bratrů a spolu s rodiči bydleli v malém domku na vesnici. Tady prožili i druhou světovou válku, kterou všichni ve zdraví přečkali, i když to byla určitě těžká doba. Tři roky po válce se ve stejné vesnici narodila i moje babička.V době, kdy ještě babička chodila do základní školy, se z dědy už dávno stal dospělý muž. Přestože babičku s dědečkem dělil věkový rozdíl 23 let, osud tomu chtěl tak, že si k sobě našli cestu – i když to nebylo vždycky jednoduché.

Moje prababička, babiččina maminka, se s jejich vztahem zpočátku nemohla smířit, a tak si museli psát tajné vzkazy na toaletní papír, z čehož se o mnohem let později stala úsměvná historka vyprávěná na rodinných oslavách. Oba ale byli neústupní a na své lásce si trvali. V roce 1966 se v evangelickém kostele vzali. Dědův bratr se navíc oženil s babiččinou sestrou, a tak jsme se stali jednou velkou rodinou. Zanedlouho po svatbě se páru narodil první syn a v následujících letech se rodina rozšířila ještě o dceru a dalšího syna. Mladá rodina zůstala bydlet v domečku, ve kterém dědeček strávil dětství. Prababička, která během let poznala dědovu skromnou, poctivou a dobrosrdečnou povahu, si uvědomila, jak moc se v něm tehdy mýlila. Léta utíkala a i přes problémy, se kterými se každý v životě musíme potýkat, žili všichni sice skromně, ale spokojeně. A než se babička s dědečkem nadáli, do rodiny přibylo šest vnoučat. Dědečkovi zešedivěly vlasy a na čele se mu objevilo pár vrásek, ale elán mu mohl závidět leckterý mladík.

Prarodiče jsme jako malí navštěvovali skoro každou neděli. Pamatuju si, jak nás dědeček vždy vítal s úsměvem na tváři, ve svém vlněném svetru a papučích. Rád nám povídal historky z mládí, četl knihy, hrál s bratrancem šachy a taky piloval svoje jazykové schopnosti. V osmdesáti letech mluvil pořád plynule německy, ani angličtina mu nebyla cizí. Ale především to byl moc hodný člověk, který se na nás rozčílil za celý život snad jednou jedinkrát, když jsme jako malí vzali jeho barvy a pomalovali jeho pracovnu namodro – tehdy nám pořádně vynadal, ale i tak jsme věděli, že se na nás nedokáže dlouho zlobit. Když v roce 2007 po krátké nemoci zemřel ve věku 82 let, odešel s ním kousek každého z nás. Věděli jsme ale, že musíme držet pohromadě a na rodinu nezanevřít. Začali jsme tedy jezdit pouze za babičkou, která ovdověla v pouhých 59 letech. Navzdory této ráně se ale neuzavřela do sebe a snažila se jít dál. Dále se pořádaly rodinné oslavy, kde jsme se vždycky všichni sešli a těšili se, až si povyprávíme, co má kdo nového.

Čas plynul dál. Babička se přihlásila na univerzitu třetího věku, začala navštěvovat divadla, prostě se rozhodla nezanevřít na život. Dokonce si v důchodu našla brigádu, kdy i v zimě roznášela po celé vesnici letáky nebo uklízela v kostele. Každý obdivoval její vitalitu. Často jsme jí říkávali: „Babi, ty máš lepší program na víkend než my“ a babička se jenom smála. Na její jednohubky a brambůrky, které měla vždy v zásobě, kdybychom náhodou dostali chuť, jsme se pokaždé těšili. To byl takový její rituál, bez toho by to nešlo. Vždy radši odepřela sobě, aby mohla dát nám. Jednou jsme jely se sestřenicí někam vlakem a babička nás náhodou zpozorovala, když stála na nástupišti. Rozběhla se k rozjíždějícímu vlaku a snažila se nám oknem vhodit čokoládu, abychom po cestě neměly hlad. Tehdy jsme se tomu smály na celé kolo všechny tři. Pro svoje děti a vnoučata by babička udělala cokoliv.

Když jsme se naposledy viděli, ještě nám dala jídlo na večeři, co kdybychom náhodou měli hlad. Taková byla naše babička. Odešla náhle dne 25. 6. 2017 ve věku 69 let. Domek na vesnici tak zůstává vzpomínkou na jednu etapu našich životů a dva skvělé lidi, na které nikdy nezapomeneme.

Autor: Pavlína Peťovská | středa 5.7.2017 10:44 | karma článku: 20.65 | přečteno: 516x

Další články blogera

Pavlína Peťovská

Láska k literatuře nezná hranic

Čím je člověk starší, tím více přemýšlí nad tím, kam by se jeho životní cesta ubírala, kdyby nikdy nedošlo k některým setkáním a já nejsem výjimkou.

30.11.2022 v 14:05 | Karma článku: 7.16 | Přečteno: 167 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tereza Ledecká

IQ tykve ?

Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...

28.3.2024 v 14:15 | Karma článku: 10.50 | Přečteno: 156 |

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 11.44 | Přečteno: 1120 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 22.16 | Přečteno: 460 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.92 | Přečteno: 295 |

Jiří Kačír

Recenze hry Baldur's Gate 3 a nových pravidel D&D 5E

Baldurs Gate 3 je RPG hra postavená na pravidlech Dungeons & Dragons, konkrétně na jejich nejnovější verzi 5E. Oproti verzím 3.5 a 4.0, které se používaly někdy od roku 2000 až do teď, se ve verzi 5E provedla spousta změn.

17.3.2024 v 13:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse
Počet článků 29 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 804

Píšu fejetony a úvahy. Také přispívám literárními články na blog literarnihysterie.cz. 

 

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...