Dobrodružství jménem nemocnice
A tak jsem se na začátku října vydala na plánovanou operaci i já. I přes velkou nervozitu jsem se snažila působit pozitivně a bílou barvu si neasociovat s gigantickou injekční stříkačkou a škodolibým úsměvem doktora, nýbrž raději s nadcházející svatbou. Takhle mi to vydrželo asi pět minut, než zavolali moje jméno a já věděla, že už neuteču.
Sotva jsem se ubytovala na pokoji, kde ležely další čtyři dámy, už nás svolávaly na oběd. V mém případě se kvůli operaci jednalo jen o polévku, a tak jsem si v duchu děkovala za pizzu, kterou jsem se den předem nacpala. Kdybych tak věděla, jak dlouho budu o hladu, snědla bych taky její obal i s poslíčkem. Po „obědě“ jsem se vrátila zpět do pokoje. Pořád mi ale vrtalo hlavou, co mi to tu všechno připomíná. Jakmile nám sestřička přinesla velkou termosku s čajem a my si začaly povídat o našich chlapech, najednou mi to došlo: „No jasně, já jsem na táboře!“ Kde jinde musíte vstávat na povel, vedete nekonečné hovory o ničem s lidmi, které byste normálně nikdy nepotkali, a jídlo dostáváte všichni na příděl? Díky tomuto zjištění jsem si užívala těch jedinečných chvil, kdy jsou všichni, stejně jako kdysi v dětství, na jedné lodi a je úplně jedno, jestli jste právnička, pekařka, důchodkyně nebo držitelka Grammy.
Bohužel podobnost s táborem (tedy pokud ho netrávíte v Albánii) skončila ve chvíli, kdy jsem se probudila po narkóze na JIP s řezem na břichu a jen se modlila, aby mi látky, které neustále proudí kanylou do žil, nepodával zaměstnanec se jmenovkou Petr Zelenka.
Poté, co jsem trochu přišla k sobě, jsem se pokoušela si po vzoru válečných veteránů namluvit, že ta díra na břichu, ze které trčí hadička, mě vlastně vůbec nebolí. Když pak přišla návštěva, dělala jsem hrdinku, ačkoli větě „ty s těma všema hadičkama vypadáš jak robot“ jsem se k překvapení přítele vůbec nezasmála. Jak se ale říká, čas všechny rány zahojí, nebo spíš v mém případě opiáty všechny bolesti utlumí, takže jsem se po třech dnech mohla vrátit z JIP zpátky na pokoj.
Po čtyřech dnech od nástupu se nade mnou sestřičky konečně smilovaly a namísto mučícího prostředku, někdy také poeticky nazývaného „nutridrink“, jsem dostala kousek toastu. Věřte mi, nikdy v životě jsem neměla lepší jídlo. Toast jsem si tak vychutnávala, až se mi smála celá jídelna. Mimochodem, humoru, se kterým ostatní spolupacientky svoje problémy přijímaly, jsem si na celém pobytu v nemocnici cenila nejvíc. Jednou jsme seděly u snídaně a byly tak zničené, jakoby jsme celou noc propařily. Nakonec jsme se shodly na tom, že vlastně náš pobyt má s návštěvou pořádného fesťáku hodně společného – nosíme přece náramky a taky jsme byly (minimálně na operačním sále) pěkně mimo...
Nebudu tvrdit, že se mi z nemocnice po deseti dnech nechtělo domů, protože jednak to není pravda a jednak byste mi to stejně nevěřili. I přes všechny útrapy si však dovolím tvrdit, že to byla zajímavá zkušenost. Já vím, možná bych tak nemluvila, kdyby vše nedopadlo dobře. Ale uznejte sami: Pravidelná strava a bez vaření, příjemná společnost i personál – nemít bolesti, tak si myslím, že jsem v hotelu. :-)
Takže milé ženy, pokud byste náhodou četly můj blog, moc vás zdravím!
Pavlína Peťovská
Láska k literatuře nezná hranic
Čím je člověk starší, tím více přemýšlí nad tím, kam by se jeho životní cesta ubírala, kdyby nikdy nedošlo k některým setkáním a já nejsem výjimkou.
Pavlína Peťovská
Ze života v korporátu IV: Zkušební doba
Uplynuly tři měsíce a pomalu, ale jistě se blíží doba, kdy ještě beztrestně můžeme svoje rozhodnutí stát se kolečkem v korporátním soukolí vzít zpět.
Pavlína Peťovská
Ze života v korporátu III: Zaškolování
Po prvním oťukávání začíná jít do tuhého. Tento týden musíme zuby nehty dokázat, že jsme právoplatnou součástí dream teamu...
Pavlína Peťovská
Kdo by měl rád vedra...
Pokud se stejně jako já chystáte v nejbližších týdnech napsat článek a zrovna se nechcete věnovat politice, zbývá vám už jen jedno vděčné téma pro čtenáře všech generací: vedro...
Pavlína Peťovská
Život v korporátu II: První den v práci
Konečně jsme se dočkali a přišel Den D. Dnes se začne psát historie: příběh kariéry sebevědomého úspěšného korporátního člověka.
Pavlína Peťovská
Život v korporátu I: Pohovor
25 dnů dovolené, stravenky a hrazení všeho možného pojištění je pro nás obyčejné lidi často lákavou vstupenkou do světa korporátu.
Pavlína Peťovská
Aby se někdo neurazil...
Tento článek se netýká politické ani žádné jiné korektnosti vůči nějaké skupině obyvatel, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je prostě o tom, jak blbě se někdy umíme chovat...
Pavlína Peťovská
Nemoc, která neexistuje
K napsání tohoto článku mě inspiroval nedávný rozhovor na dvtv, který se tomuto tématu věnuje, ale především vlastní zkušenost.
Pavlína Peťovská
Příběhy kolem nás
Už jste někdy slyšeli frázi „každá věc má svůj příběh“? Já ji mám moc ráda, protože na ní asi přeci jen něco bude...
Pavlína Peťovská
Krize našeho věku
V poslední době se mi zdá, že se stále více lidí v mém věku (rozuměj kolem třicítky) dostává do krize.
Pavlína Peťovská
Jak jsem chtěla sportovat
Olympiáda skončila a já jsem poctivě sledovala, jak jinak než v pohodlíčku u televize, skoro všechny disciplíny – to by mi šlo. A při této příležitosti jsem sama začala vzpomínat na svoji (ne)sportovní kariéru...
Pavlína Peťovská
Zase o rok starší...
Už je to tak. Od minulého týdne na této planetě pobývám přesně 27 let. Nějak rychle ten čas utíká...
Pavlína Peťovská
Ideální žena
Taky si kladete otázku, jakými vlastnostmi by měla oplývat ideální partnerka? Pokusila jsem se několik z nich shrnout do pár stručných bodů.
Pavlína Peťovská
U kadeřnice
Protože jsem se v předvánočním shonu omylem podívala do zrcadla, rozhodla jsem se v zájmu zachování posledních zbytků sebeúcty po sto letech zajít do kadeřnictví sjednotit těch pět odstínů žluté, které jsem si na hlavě vytvořila.
Pavlína Peťovská
Domácí práce aneb Utrpení mladé Pavči
Většina lidí dělí domácí práce na mužské a ženské. My s přítelem na ty otravné a ještě otravnější...
Pavlína Peťovská
Přípravy na Den „D“
Svatba – slovo, při kterém se, alespoň podle zažitých stereotypů, ženám rozzáří oči nadšením a mužům orosí čelo od potu. A když už se chlap rozhodne dobrovolně „okroužkovat“, doufá, že se svatba nezvrhne v Cirkus du Soleil...
Pavlína Peťovská
Zmatky nad zmatky
Po delší odmlce, kdy mě humor na maličkou chvíli přešel, se vracím v plné síle, odhodlaná odhalit další ze svých nešvarů...
Pavlína Peťovská
Já bych ty internety (ne)zakázala
I když jsem se zpočátku zuby nehty bránila, i mě smetla digitální tsunami, a tak patřím mezi lidi, kteří bez internetu neudělají ani krok.
Pavlína Peťovská
Srdce nebo rozum?
Každý z nás už někdy v životě zažil situaci, kdy musel řešit, jestli poslechne hlas svého srdce nebo se raději spolehne na rozum.
Pavlína Peťovská
Život na vysoké noze
I my ženy, které děláme něžnému pohlaví ostudu, protože nejraději nosíme tenisky nebo mokasíny, chceme být někdy za dámy. A tak jsem se jednou vydala koupit sandály na podpatku...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 880x