U kadeřnice
Vzhledem k tomu, že jsem si kadeřnici objednala v šest hodin po práci, očekávala jsem příjemný relax, kdy aspoň na chvíli vypustím všechny starosti a nikdo po mně nebude nic chtít. No, člověk míní, kadeřnice mění.
Když jsem se na poslední chvíli do salonu dopotácela a posadila na židli s tím, že můj hlavní úkol bude neusnout, spustila kadeřnice tornádo otázek: „Jak se daří? Venku je zima, že? A co Vánoce? Dárečky už máte?“ Podle mě chodí všechny kadeřnice, vizážistky, manikérky, masérky a kosmetičky na schůze nějakého tajného spolku, kde jim školitel v bílém upnutém obleku neustále opakuje mantru: „hlavně mluvit, hlavně mluvit“, načež si pak nacvičují modelové situace, jak otravnými otázkami, které člověk dostává stokrát denně, rozmluvit i toho největšího mrzouta (tedy mě).
Já se ale jen tak nenechám, řekla jsem si, odpověděla obligátním „ale jo, jde to“ a v duchu si představovala, jak bych jí nejradši zacpala pusu tím jejím obřím tužidlem.
Kadeřnice však okamžitě poznala, že tudy cesta nevede, a pokusila se rozproudit konverzaci tím, že začala vytrvale kritizovat moje vlasy: „Vy se barvíte sama, že?“ dodala sladkým hláskem s nádechem očekávaného triumfu.
„Ne, barví mi je můj pes“, chtěla jsem odseknout, ale bylo mi jasné, že už by mi nic nepomohlo. Pachatel byl usvědčen, neměla jsem šanci uniknout: „Ano, pardon, občas si na tu hlavu něco napatlám.“ Z jejího následného pohrdavého výrazu jsem vytušila, že jsem pravidelně vykonávala vlasovou genocidu. A protože už od mého příchodu bylo zřejmé, že zrovna nejsem adeptkou na vlasovou modelku, dodala: „Tak to nevím, co s tím uděláme, ony se ty nekvalitní barvy z drogerie vždycky do těch vlasů tak zažerou, že je pak ani nejde dostat pryč. Pokaždé sem pak někdo dojde a chce zázraky. Přitom by stačilo jednou měsíčně chodit na barvu k nám.“ „No, možná, kdybyste za obarvení těch mých tří vlasů děda vševěda nechtěli pomalu víc než šmejdi za hrnce, uvažovala bych nad tím“ zabrblala jsem si pod fousy a už jsem si myslela, že mám klid.
Kadeřnice ale nasadila nejtěžší kalibr: „A jakou péči na vlasy vlastně používáte?“ Hm, předpokládám, že „jakýkoliv šampon, který je po ruce“, asi nebude správná odpověď. Míra zdeptanosti už ale u mě dosáhla vrcholu, a tak jsem z paty vytáhla ještě něco jako „jo a balzám“ a vyslechla si další sérii rad a pouček, za které by se nemusela stydět ani moje mamka při plánování naší svatby.
Po dvou hodinách jsem ze salonu odcházela s novým odstínem blond (mimochodem přítel si žádné změny nevšiml) a pocitem, že pokud nechám jakoukoliv barvu z drogerky přiblížit se k mým vlasům na méně než deset metrů, budu sedět dýl jak Kajínek. Asi ty tajné schůzky kadeřnic mají fakt úspěch.
Pavlína Peťovská
Láska k literatuře nezná hranic
Čím je člověk starší, tím více přemýšlí nad tím, kam by se jeho životní cesta ubírala, kdyby nikdy nedošlo k některým setkáním a já nejsem výjimkou.
Pavlína Peťovská
Ze života v korporátu IV: Zkušební doba
Uplynuly tři měsíce a pomalu, ale jistě se blíží doba, kdy ještě beztrestně můžeme svoje rozhodnutí stát se kolečkem v korporátním soukolí vzít zpět.
Pavlína Peťovská
Ze života v korporátu III: Zaškolování
Po prvním oťukávání začíná jít do tuhého. Tento týden musíme zuby nehty dokázat, že jsme právoplatnou součástí dream teamu...
Pavlína Peťovská
Kdo by měl rád vedra...
Pokud se stejně jako já chystáte v nejbližších týdnech napsat článek a zrovna se nechcete věnovat politice, zbývá vám už jen jedno vděčné téma pro čtenáře všech generací: vedro...
Pavlína Peťovská
Život v korporátu II: První den v práci
Konečně jsme se dočkali a přišel Den D. Dnes se začne psát historie: příběh kariéry sebevědomého úspěšného korporátního člověka.
Pavlína Peťovská
Život v korporátu I: Pohovor
25 dnů dovolené, stravenky a hrazení všeho možného pojištění je pro nás obyčejné lidi často lákavou vstupenkou do světa korporátu.
Pavlína Peťovská
Aby se někdo neurazil...
Tento článek se netýká politické ani žádné jiné korektnosti vůči nějaké skupině obyvatel, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je prostě o tom, jak blbě se někdy umíme chovat...
Pavlína Peťovská
Nemoc, která neexistuje
K napsání tohoto článku mě inspiroval nedávný rozhovor na dvtv, který se tomuto tématu věnuje, ale především vlastní zkušenost.
Pavlína Peťovská
Příběhy kolem nás
Už jste někdy slyšeli frázi „každá věc má svůj příběh“? Já ji mám moc ráda, protože na ní asi přeci jen něco bude...
Pavlína Peťovská
Krize našeho věku
V poslední době se mi zdá, že se stále více lidí v mém věku (rozuměj kolem třicítky) dostává do krize.
Pavlína Peťovská
Jak jsem chtěla sportovat
Olympiáda skončila a já jsem poctivě sledovala, jak jinak než v pohodlíčku u televize, skoro všechny disciplíny – to by mi šlo. A při této příležitosti jsem sama začala vzpomínat na svoji (ne)sportovní kariéru...
Pavlína Peťovská
Zase o rok starší...
Už je to tak. Od minulého týdne na této planetě pobývám přesně 27 let. Nějak rychle ten čas utíká...
Pavlína Peťovská
Ideální žena
Taky si kladete otázku, jakými vlastnostmi by měla oplývat ideální partnerka? Pokusila jsem se několik z nich shrnout do pár stručných bodů.
Pavlína Peťovská
Domácí práce aneb Utrpení mladé Pavči
Většina lidí dělí domácí práce na mužské a ženské. My s přítelem na ty otravné a ještě otravnější...
Pavlína Peťovská
Přípravy na Den „D“
Svatba – slovo, při kterém se, alespoň podle zažitých stereotypů, ženám rozzáří oči nadšením a mužům orosí čelo od potu. A když už se chlap rozhodne dobrovolně „okroužkovat“, doufá, že se svatba nezvrhne v Cirkus du Soleil...
Pavlína Peťovská
Dobrodružství jménem nemocnice
Většina z nás se do nemocnic a k doktorů vůbec nehrne a já nejsem výjimkou. Ale co se dá dělat, někdy nemáme na výběr...
Pavlína Peťovská
Zmatky nad zmatky
Po delší odmlce, kdy mě humor na maličkou chvíli přešel, se vracím v plné síle, odhodlaná odhalit další ze svých nešvarů...
Pavlína Peťovská
Já bych ty internety (ne)zakázala
I když jsem se zpočátku zuby nehty bránila, i mě smetla digitální tsunami, a tak patřím mezi lidi, kteří bez internetu neudělají ani krok.
Pavlína Peťovská
Srdce nebo rozum?
Každý z nás už někdy v životě zažil situaci, kdy musel řešit, jestli poslechne hlas svého srdce nebo se raději spolehne na rozum.
Pavlína Peťovská
Život na vysoké noze
I my ženy, které děláme něžnému pohlaví ostudu, protože nejraději nosíme tenisky nebo mokasíny, chceme být někdy za dámy. A tak jsem se jednou vydala koupit sandály na podpatku...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 880x