Jak jsem chtěla sportovat

1. 03. 2018 21:57:40
Olympiáda skončila a já jsem poctivě sledovala, jak jinak než v pohodlíčku u televize, skoro všechny disciplíny – to by mi šlo. A při této příležitosti jsem sama začala vzpomínat na svoji (ne)sportovní kariéru...

Ne, že bych byla sportem úplně nedotčená. Jako malá jsem chodila celých dlouhých sedm let do tanečního oboru. Ale znáte to – puberta, první lásky, diskotéky a baletu rázem odzvonilo.

Naštěstí mi tehdy dostatek pohybu zajistil školní tělocvik, i když si asi všichni vzpomeneme, jak jsme ty ranní rozcvičky nesnášeli (interní poznámka: na naší škole opravdu někdy tělocvik začínal v 7:15 – obávám se, že podobnost s hororem 3:15 zemřeš není náhodná). Takže jsem vlastně měla dostatek pohybu, i když nedobrovolně, zajištěný.

Zlom přišel na vysoké. V té změti přednášek, učení, brigád, a co si budeme povídat i popíjení s kamarády, se nedostatek sportu začal projevovat s pomalu přibývajícími kily. Musela jsem jednat.

Nejdříve mě kamarádky ukecaly na skákání na trampolíně. Pro neznalé, jedná se o cvičení, kdy vedle trampolíny provádíte různé cviky a především na trampolíně skáčete. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, pokud by hlavní cíl cvičitelky nespočíval v tom, vás dupáním na trampolíně uhnat k smrti, což se skoro vyplnilo. Asi do hodiny se u mě objevila ledvinová kolika a kvůli jejímu opakování jsem se nakonec dopracovala až do nemocnice. Ledvinové kamínky, jak je doktor poeticky nazval, se totiž pohybem na trampolíně začaly hýbat a vyvolaly právě zmiňovanou koliku. Na základě tohoto “zážitku” jsem si odvodila, že cvičení na trampolíně pro mě asi nebude to pravé ořechové a dodneška se vyhýbám i skákání přes gumu.

Nenechala jsem se však znechutit a vydala se s kamarádkou objevovat krásy posilovny. Musím uznat, že ve dvou bylo cvičení celkem zábava, i když teď zpětně nechápu, proč jsme běhaly na pásu v uzavřené místnosti, když venku svítilo sluníčko. Vysvětluji si to svojí posttraumaticko-ledvinovou-paranoidní poruchou: Asi jsem se bála, že se nachladím.

Po prvním úspěšném pokusu jsem se do posilovny vydala znovu. Samotnou mě však běhání (do dobře, spíše chození) na páse přestalo bavit přesně po 5 minutách a 20 sekundách. Dlouhou chvíli jsem si alespoň krátila koukáním na hudební klipy na obrazovce televize. Bohužel jsem však v posilovně necvičila jediná a jiná slečna se právě rozhodla koukat na tenis. Nic proti tenisu, ale když se sama morduju, nepotřebuji se dívat, jak se morduje i někdo jiný. Po chvíli slečna místnost opustila, a tak jsem si program přepnula. Co čert nechtěl, asi za deset minut se vrátila zpátky a svoji nadvládu opět demonstrovala přepnutím televize. Tím mě vyburcovala k myšlence “moudřejší ustoupí” a opuštění posilovny. Představa, jak se dvě funící, potící se ženský přetahují o ovladač mi přišla směšná. A nebo jsem si prostě hledala výmluvu jak vypadnout.

Dobře, zkusíme teda běhat venku, navrhl jednou přítel. Proti tomu se nedalo nic namítat. Jednak jsem před ním nechtěla být za pecivála a jednak jsem měla s týmovou aktivitou předchozí pozitivní zkušenosti. Jednu věc jsem ale nedomyslela – že přítel asi nebudou běhat stejnou rychlostí jako kamarádka a ani se mnou nebude klábosit o blbostech. Stručně řečeno, po necelém kilometru jsem byla totálně vyřízená. Přítel se nevzdával a snažil se mě motivovat: Zpočátku na běhání všichni nadávají, ale pak se ti to zalíbí. Jen musíš překonat tu krizi.“ Hm, krize trvala další čtyři běhy. Pak to pro změnu vzdal přítel s tím, že si budeme každý běhat sám, což se pro mě rovnalo neběhat.

A co dál? Teď určitě čekáte konec příběhu ve stylu, že mým nejoblíbenějším sportem se staly šachy. Jenže mně asi bude navždycky souzený ten balet. Ale jinak než dřív.
Zapnu si v tom našem mini bytečku hudbu a jednoduše tancuju tak, jak umím. Nikdo na mě nekřičí, nesnaží se mě motivovat, ani zlepšit. Jasně, občas se na to vykašlu, protože tancuju jen tehdy, když mám radost a to mě baví. Akorát lituju souseda pode mnou i naproti mně, já bych se na sebe dívat nechtěla :-)
No a létě k tomu přidám občas kolo, kde je mojí odměnou okolní krajina i zákusek v cukrárně. A jsem spokojená.

Třeba ještě jednou tou pravou sportovkyní budu, kdo ví?

Autor: Pavlína Peťovská | čtvrtek 1.3.2018 21:57 | karma článku: 9.75 | přečteno: 372x

Další články blogera

Pavlína Peťovská

Láska k literatuře nezná hranic

Čím je člověk starší, tím více přemýšlí nad tím, kam by se jeho životní cesta ubírala, kdyby nikdy nedošlo k některým setkáním a já nejsem výjimkou.

30.11.2022 v 14:05 | Karma článku: 7.16 | Přečteno: 167 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 91 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 21.06 | Přečteno: 415 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.91 | Přečteno: 291 |

Jiří Kačír

Recenze hry Baldur's Gate 3 a nových pravidel D&D 5E

Baldurs Gate 3 je RPG hra postavená na pravidlech Dungeons & Dragons, konkrétně na jejich nejnovější verzi 5E. Oproti verzím 3.5 a 4.0, které se používaly někdy od roku 2000 až do teď, se ve verzi 5E provedla spousta změn.

17.3.2024 v 13:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 67 | Diskuse

Vlastík Fürst

Dě-da nebo dědek plesnivý

Blíží se jaro a s ním doba, kdy se do ulic vyrojí spousta lehce přioděných slečen a dam. A tak se možná my, co jsme většinově orientovaní, od těch krasavic zase dočkáme nějakého nelichotivého komentáře.

16.3.2024 v 8:30 | Karma článku: 26.76 | Přečteno: 572 | Diskuse
Počet článků 29 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 804

Píšu fejetony a úvahy. Také přispívám literárními články na blog literarnihysterie.cz. 

 

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...